Standard Peruánkého naháče

FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat general: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belg.)

Standard FCI 4. 310/3.03.1997

Země původu: Peru

Datum publikace původního platného standardu: 31. 5. 1994

Využití: Společenský pes

Klasifikace FCI: skupina 5 - špicové a primitivní plemena, sekce 6 - primitivní plemena. Bez pracovní zkoušky.

Stručný přehled vývoje: Podle některých odborníků se tento pes do Peru dostal v době příchodu čínských přistěhovalců, krátce poté, kdy peruánský prezident Don Ramon Castilla uzákonil zrušení otroctví černochů. Jiní badatelé se naopak domnívají, že plemeno pochází z afrického kontinentu a do Peru se dostalo prostřednictvím nomádů, kteří do Ameriky přišli se svými naháči. Přítomnost těchto psů by bylo možné dále vysvětlit přistěhovalectvím lidí a jejich psů z Asie do Ameriky přes Beringův průliv. Vedle těchto všech domněnek však zatím existují určité důkazy jako např. zobrazení na keramice různých civilizací z doby před Inky (Vicus, Mochica, Chancay pod vlivem Thiahuanacoide, Chimu). Naháč v mnoha případech vytlačil pumu, hada či sokola - zejména a nejvýrazněji v kultuře Chancay. Z těchto zobrazení lze učinitzávěr, že naháč se objevil v průběhu archeologické epochy známé jako doba před Inky, to znamená mezi rokem 300 př.n.l. a 1400 n.l.

Celkový vzhled: Jedná se o elegantního a štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje půvab, sílu a harmonii. Peruánský naháč nikdy nesmí vypadat mohutně. Základním rysem plemene je chybějící srst na celém těle. Další zvláštností je téměř vždy neúplný chrup. Peuánský naháč má ušlechtilou povahu, je velice oddaný své rodině, vůči cizím lidem se chová rezervovaně. Je čilý, bystrý a dobře hlídá.

Důležité tělesné proporce:

Kohoutková výška v poměru k délce těla: 1:1, (U fen může být tělo mírně delší než u psů.)

Chování/povaha: Ušlechtilý, oddaný své rodině, přitom čilý a bystrý, k cizím lidem se chová nedůvěřivě a ostražitě.

Hlava: Lupoidní forma.

Lebeční část:
Lebka: Běžně stavěná lebka, ortoidní (horní linie mordy a lebky jsou rovnoběžné), slabá divergence (rozbíhavost) je přípustná. lebka je při pohledu shora široká, hlava se směrem k nosu zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, týlní hrbol je slabě vyjádřený.

Stop: Čelní sklon (stop) je málo vyjádřen (zhruba 140°).

Obličejová část:
Nosní houba: Barva nosní houby musí být v souladu s různými barvami kůže.

Morda: Horní linie je při pohledu zboku rovná.

Pysky: Musí být pokud možno co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním.

Líce: Normálně vyvinuté, spodní čelist je málo vyvinutá.

Chrup: Řezáky vykazují nůžkový skus a tesáky jsou normálně vyvinuté. Absence jednoho nebo všech premolárů či molárů je přípustná.

Oči: S bystrým a inteligentním výrazem. Oči musí být středně veliké, lehce mandlového tvaru, nesmějí být vsazené ani příliš hluboko, ani nesmějí vystupovat, musí být posazené stejně a rovnoměrně, to znamená ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Barva očí může být různá - od černé přes všechny odstíny hnědé po žlutou, barva však musí být v souladu(ladit) s barvou kůže. Obě oči musí mít v každém případě stejnou barvu. Barva očních víček sahá od černé po růžovou, kterou mohou mít psi se světlým obličejem. Světlé barvy a růžová barva jsou přípustné, nikoli však žádoucí.

Uši: Uši musí být při upoutání pozornosti psa vztyčené, v klidu jsou naopak položeny dozadu. Uši jsou středně dlouhé, v místě nasazení široké, postupně se zužují směrem ke konečkům tvořeným téměř do špičky. Nasazení ucha začíná na horní oblasti lebky a končí po straně a šikmo. Ve vztyčeném postavení tvoří osa uší úhel zhruba 90°.

Krk:
Horní linie: Vyklenutá (konvexní).

Délka: Zhruba stejné délky jako hlava.

Forma: Přibližně tvar komolého kuželu, krk je pružný a dobře osvalený.

Kůže: Tenká, hladká a pružná, dobře přiléhá k spojivkové tkáni, bez laloku.

Tělo: Proporce normální.
Vrchní linie: Rovná, ačkoli někteří jedinci vykazují v oblasti hřbetu a beder konvexní klenutí, které se ztrácí ve výši zádě.

Kohoutek: Málo zdůrazněný.

Hřbet: Vrchní linie rovná, po obou stranách se často objevuje dobře vyvinuté osvalení hřbetu, které konvexně sahá až k bedrům.

Bedra: Silná a dobře osvalená, délka beder činí zhruba 1/5 kohoutkové výšky.

Záď: Horní linie je mírně konvexní, úhel jejího sklonu k horizontále činí zhruba 40°. Pevná a svalnatá stavba zádě zajišťuje dobrý posun vycházející z pánevních končetin.

Hrudník: Při pohledu zepředu musí hrudník vykazovat dobrou, nikoli však přehnanou šířku. hrudní sahá téměř až k loktům, žebra musí být mírně klenutá, nikdy plochá. Při měření v oblasti za lokty musí objem hrudník převyšovat kohoutkovou výšku zhruba o 18%.

Spodní linie: Spodní linie opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází ze spodní části hrudníku a stoupá podél řádně, nikoli však přehnaně vtaženého břicha.

Ocas: Hluboko nasazený, v místě nasazení silný /tlustý/ ocas se směrem ke špičce zužuje. Vzhrušený pes smí ocas nosit zahnutý nad hřbetní linií, ocas se však nikdy nesmí stočit. V klidu ocas spadá dolů a na konci vykazuje mírné zahnutí směrem nahoru, někdy je ocas vtažen pod břicho. Svou délkou dosahuje téměř ke hleznům. Ocas nesmí být kupírovaný.

Končetiny:
Hrudní končetiny: Dobře postavené pod tělo, při pohledu zepředu jsou naprosto svislé, lokty nejsou vytočené. Úhel mezi lopatkou a pažní kostí se pohybuje mezi 100°a 110°. Úhel, který svírá nárt s vertikálami, činí 15°až 20°. Tlapy jsou polodlouhé a podobají se zaječí tlapě. Polštářky jsou silné a odolné proti horku, kůže mezi prsty je dobře vyvinutá. U černých psů se preferují černé drápy, světlejší psi mají světlé drápy.

Pánevní končetiny: Svaly jsou oblé a pružné, křivka hýždí výrazně vystupuje. Úhel mezi pánevní kostí a kostí stehenní se pohybuje mezi 120°a 130°, úhel mezi stehenní kostí a kostí holenní musí činit 140°. Tlapy na zadních nohou mají stejnou stavbu a strukturu jako přední tlapy. Pánevní končetiny musí při pohledu zezadu stát kolmo. Paspárky je nutno odstranit.

Pohyb: Představitelé tohoto plemene se vzhledem k výše popsanému úhlení a struktuře končetin pohybují spíše krátkým, avšak rychlým krokem, zároveň však pružně a hladce.

Kůže: Kůže má být na celém povrchu těla hladká a pružná (elastická), na hlavě a kolem očí a tváří se však může tvořit několik okrouhlých, téměř koncentrických (soustředných) čar.
Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů přesně odpovídá představitelům jiných plemen. Absence srsti vede k okamžitému a přímému odvodu tepla, zatímco u psů se srstí je teplo odváděno přes srst pomocí přirozené cirkulace vzduchu.

Srst:
Osrstění: Srst musí chybět, aby bylo učiněno zadost názvu "naháč". Povoleny jsou určité zbytky srsti na hlavě a koncích končetin a ocasu a někdy několik chlupů na hřbetě.

Barva: Zbarvení může sahat od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní černou, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechna tato zbarvení mohou být jednobarevná nebo s růžovými skvrnami na kterémkoli místě těla.

Výška a hmotnost:
Psi a feny se vyskytují ve třech velikostech:

malá: od 25 do 40 cm
střední: od 40 do 50 cm
velká: od 50 do 65 cm

Hmotnost je u psů a fen poměrná k výšce:

malá: od 4 do 8 kg
střední: od 8 do 12 kg
velká: od 12 do 23 kg

Vady:

Jakákoli odchylka od výše uvedených požadavků musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být přímo úměrné stupni odchylky.
Paspárky na zadních končetinách.
Polovztyčené uši.

Vylučující vady:
Nadměrné množství srsti na místech povolených standardem.
Srst na místech, která nejsou povolena standardem.
Albinismus.
Svěšené uši nebo kupírované uši.
Vrozená absence ocasu, krátký nebo amputovaný ocas.
Předkus nebo podkus.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.

© klubchovatelunahacu.cz